close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak trochu úlet?!-2.řada 13.díl

28. prosince 2008 v 9:29 | Hann |  -Tak trochu úlet?!-2.řada
…::Nany::…
"Ahoj," pousměje se a já mám pocit, že veškeré mé snažení vyhnat ho z hlavy je pryč! "Ahoj broučku," nakloní se k malé a políbí ji na čelíčko. "Jak dlouho si ji mohu dnes nechat?" vezme si ji do náruče. "Já nevím, hodinu a půl?" pousměji se nervózně. "Jenom, Nany neblázni, to je strašně málo!" posmutní. "Timo, ale já nevím jestli se o ni dokážeš postarat dýl, to není plyšák," rozhodím rukama. "Je nás tu šest, neboj já to zvládnu, aspoň si od ni odpočineš," zadívá se mi do očí. Chvíli do těch jeho upřeně zírám a mám šílenou chuť ho políbit. Hlavou se mi míhají vzpomínky na to dobu, kdy to mezi náma bylo ok. "Ne, nejsem," sklopím oči. "No tak, tohle poznám, jsi unavená." Natáhne ke mně ruku a pohladí mě po tváři. "Možná, trochu," uznám. "Za dvě hodiny jsem zpátky," trhnu rameny a otočím se k odchodu. "Nany no tak! Copak mi nevěříš?" zastaví mě. "Jo, ještě tu tašku," přejdu otázku a podám mu ji do ruky. "Jsou tam náhradní plíny, hračky a jídlo. Tak za půl hodinky ji dej najíst, zvládneš to?" kouknu na něj. "Copak jsem nějaký béčko, že se nedokážu postarat ani o dítě?" naštve se. "Po jídle ji dej spát, za dvě hodiny jsem tady, kdyby něco zavolej mi, ahoj," rozloučím se ve spěchu, já ho prostě nemůžu mít vedle sebe! "Ale.." chce něco namítnout. "Ne, už jsem řekla," zabouchnu za sebou dveře a rychle se vrátím k autu. Jakmile do něj nasednu Timo je u mě i s malou. "Nany no tak! Je to do prdele i moje dcera! Mám právo ji vidět dýl, jak dvě hodiny. Ty nechápeš jak je to pro mě strašný!!!" křikne a naštvaně bouchne pěstí do auta. "Nekřič, vždyť ji tím vyděsíš," vystoupím z auta a opřu se o něj. "Ok, za dvě hodiny vás příjdu zkontrolovat," pousměji se, políbím malou a odjedu.

…::Timo::…
"Vy se prostě umíte jenom hádat!" okřikne mě Juri. "Proč ji sakra neřekneš co k ní cítíš?" "Možná ani nevím co k ní cítím!" odseknu. "Má Joshe, já už ji nechci vstupovat do života tím, že řeknu, že ji miluju a ona se mi pak vysměje do obličeje, to nechci." Vytáhnu z tašky lahvičku s jídlem a začnu to zkoumat. "Ty vole jak tohle může žrát?" pozastaví se nad tím Jurajs. "Za prvé nežere a za druhé je to mlíko vole!" zasměji se nad ním.

Nedivím se Nany, že vypadá tak unaveně. Už po hodině a půl jsem hotovej. "To tak zlobí pořád, nebo jenom tady," položí mi tuhle stupidní otázku no kdo jiný než Jan. "Jak to mám asi vědět? No pššt, už nebreč," snažím se jak můžu a ona pořád pláče. "Dal si ji najíst?" další stupidní otázka. "Ne asi?!" zavrčím. "Nechceš zavolat Nany?" "Budeš mít ještě dlouho tak blbý otázky?" nečekám odpověď. Vezmu si ji s sebou do pokoje a lehnu si s ni na postel. Je to asi zázrak, ale už nebrečí. Spinká a já neuvěřitelně roztomiloučká.



…::Nany::…
Ty dvě hodinky volna využiji k tomu, abych si zašla na kosmetiku a ke kadeřnici. Zrovna při odchodu mi začne zvonit mobil. "Á to bude Timo, už to s ní asi nemůže vydržet. Ovšem, mýlím se je to Josh. "Ano?" přijmu hovor. "Ahoj miláčku už sedím v letadle, ještě dnes kolem půlnoci bych měl být doma. Nemůžu se na tebe dočkat." "Už abys tu byl," řeknu, ale jaksi to vůbec nemyslím upřímně. "To poletíš tak dlouho?" pohlédnu na hodinky. "Ano, nejsem v NY, ale v LA, no nic musím končit, pá miluju tě," jen co to dořekne zavěsí, tak jsem nakonec ráda, že nemusím říct já taky.
Cestou do studia se stavím nakoupit. "15€ slečno," pousměje se na mě prodavačka a já ji peníze podám. Přitom zahlédnu svoji tvář v Bildu. "Bude to všechno?" optá se pro jistotu. "Ještě Bild," kývnu hlavou. "16€" natáhne kem ě ruku. "Dám ji rovnou 20, nákup nahažu do tašky a rychle rozevřu noviny. "Nataly Fischer a Timo Sonnenschein : Soud o dítě?!" přečtu na hlas. "Kde zase vzali tohle?" naštvaně s novinami praštím do auta a rozjedu se směr studio.

"Pojď dál Andílku, dáš si něco?" stará se Jan. "Ne, děkuju. Kde je Timo s malou Susan?" rozhlídnu se kolem. "V jeho pokoji," ukáže mi správně dveře. Tiše zaťukám a když se nikdo neozývá, vstoupím. Leží s ní na posteli a ona spokojeně oddechují. "No, dala mu zabrat, skoro celou dobu plakala," šeptne mi Jan do ucha. "Vážně? Tohle mi nedělá," svraštím obočí. "Bylo ji po tobě smutno a asi jak uviděla Franka, kterej momentálně vypadá jako čert, ani se ji nedivím, že brečela," pousměje se. Pohled na ně je víc jak roztomilej. Tak strašně bych si přála, abychom byli rodina! Zavři za sebou dveře a dojdu až k posteli. Nahnu se nad Timo a políbím malou, kterou tím probudím. Cukne sebou, ale hned jak mě uvidí, začne se usmívat. Chvíli ji jen tak pozoruju jak si hraje s tkaničkami od Timovi mikiny, ale pak si uvědomím, že má asi hlad a chtě, nechtě ji od Tima prostě musím oddělat. Ten vyletí jako čertík na pérku. "Jak ses vyspal?" sednu si k němu na postel. "Ty už jsi tady, já jsem nějak usnul," poškrábe se ve vlasech. "V pohodě, nedivím se ti," pohladím ho po ruce a rozhlídnu se po pokoji. Všude má moje plakáty. Nejspíš si toho všimne, protože se nadechne a chce mi něco říct. "Nejde tě vypustit ze života, prostě mi to nejde," sklopí oči. Já nevím co mám na to najednou říct, prostě se sbalím a odejdu vedle za Janem. Co jsem asi měla říct? Timo miluju tě? Vždyť, to nejde!!! "Snad už nechceš jet?" vykulí na mě oči. "Ano, kde jsou všechny věci?" optám se. "Na gauči," ukáže na něj. "Vždyť tu byla jenom dvě hodiny, přece mu jí teď neodneseš," brání ho. Má pravdu, musí to být pro Tima hrozný, ale na to měl myslet dřív sakra!!! "Nany, přece teď neodejdeš ne?" výjde z pokoje Timo. "Spěchám, přijede Josh," nepodívám se na něj ani koutkem oka. "Chci si s tebou promluvit!" Ustrnu v půli pohybu. "Promluvit? O čem?" Nevím proč, ale dostanu strach. Co když se o to dítě bude chtít fakt soudit? "Uvidíš. Můžeme se jít ven projít, co ty na to?" ptá se mě, ale pohledem sjede na Jana. Ten jen slabě kývne a hned upře pohled na mě. "Dobře," hodím do tašky poslední chrastítko a tašku podám Timovi. "Dám ji do kočárku," vezmu malou Susy do náruče, rozloučím se s Janem a vyjdu ven.

"O čem si se mnou chtěl mluvit?" pohlédnu na něj a utáhnu si o trochu víc šálu. Je sice květen, ale večer je ještě zima. "Můžu?" ukáže na kočárek. "Jasně," pustím rukojeť a nechám ho Timovi. Tak nádherně se usmívá. "O čem?" zopakuji. "O nás," zastaví se a zadívá se mi do očí. "Myslím, že tohle téma už je dávno tabu," sklopím zrak. "Jo?Tak to já si myslím pravej opak," vzdychne. "Copak nemáš vlastní život?" udělám krok vpřed čímž ho donutím, aby se rozešel také. "Mám," kuňkne. "No vidíš, já taky! Timo co se stalo, stalo se. Já vím, že by si chtěl malou vychovávat, ale na tohle všechno si měl myslet dřív," připomenu mu tu osudnou noc. "Nany sakra! Jo, já uznávám, že sem udělal chybu, ale to ty si mi už nedala šanci ji napravit!" vyčte mi. "Chybami se člověk učí, aspoň to neuděláš tvé nové přítelkyni." trhnu ramenem a hraju si na strašnou hrdinku, kterou nic nerozhodí. Nikdo si nedokáže představit, jak moc je těžký být před ním tak chladná. Jenže on mi ublížil!! Ať taky trpí! " To tě naučil on?" yavrčí. "Co?" zastavím se a čekám na jeho odpověď. "To přetvařování, to jak seš chladná!" zastaví se kousek přede mnou a čeká na moji reakci. "Ne," špitnu. "Tak proč se tak chováš? Copak už v sově nemáš ani kousek citu?" zaryje pohled do mých oči. "A ty snad ano?" dloubnu ho prstem do hrudi. "Budeme si tady pořád něco vyčítat?" odvrátí hlavu. "Ty to snad nikdy v životě nepochopíš nebo co? Já jsem tě milovala! Možná jsem si to dítě měla nechat vzít, ale litovat toho nebudu! Asi jsem byla fakt naivní, když jsem čekala, že mě obejmeš a řekneš, že to dítě chceš taky!" teď už ho bouchnu pěstí. V očích mě pálí slzy a pomalu přes ně přestávám vidět. "Milovala?" zopakuje šeptem a přivine si mě k sobě. Zvednu k němu svůj uslzený pohled. "Řekni mi do očí, že už mě nemiluješ a já už tě tím nebudu zatěžovat," zadívá se někam před sebe. Setřu si slzy. "No? Já čekám!" zadívá se mi do oči. Já mu to nemůžu říct! Není to pravda, já neumím lhát do očí! "Nechtěj to po mě, prosím," zatlačím další nával slz a oddálím se od něj. "Tak mi to do prdele řekni, ať už si nedávám falešný naděje! Si myslíš, že mě je takhle fajn! Sem s jinýma holkama a myslím na tebe. Myslíš, že je mi příjemný být tvým otrokem?" zlomí se mu hlas. Až teď mi to dojde. Ty slova z tý písničky, byli o mě. Popojdu krok k němu a setřu mu stékající slzu. "My si umíme jenom ubližovat," špitnu kousek od jeho tváře a nechám ho tam jen tak stát. Vezmu kočárek a vrátím se zpět k autu. Nečekám, že půjde za mnou.

Celou cestu se snažím nebrečet, ale jakmile si sednu do auta, neudržím se. "Proč ho neumím jednoduše vyhnat z hlavy jako ty před tím, proč?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LenušQa LenušQa | Web | 28. prosince 2008 v 9:36 | Reagovat

Ahoj hezu blog kukni sa na môj!!!

2 KeT KeT | Web | 14. února 2009 v 21:42 | Reagovat

čudni tady prosím:

http://musiic-life.blog.cz/0902/haloo-sbcka#komentare

3 ThereSSka-deine SB co tě moooc láfinkáá..xD ThereSSka-deine SB co tě moooc láfinkáá..xD | Web | 22. února 2009 v 21:31 | Reagovat

Zlatínko vracím se na blog..Páá

4 myšuge+Lenka myšuge+Lenka | E-mail | Web | 15. března 2009 v 19:31 | Reagovat

ahojda...jen bysme ti chtěly oznámit, že se náš blog přesunul na new adresu....odkaz najdeš v odkaze na web...měj se hezky

5 Reigning Repulsion a Shilo Reigning Repulsion a Shilo | Web | 10. dubna 2009 v 16:26 | Reagovat

paráda...

6 KeT KeT | Web | 3. května 2009 v 17:27 | Reagovat

Ahooj zlatii.. potrebuju nutne tvoji pomoc
http://musiic-life.blog.cz/0905/hey-panik-fans

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama